Tento web podporuje

To chce klid!

Pokud v rodině nastane situace, že potomek nejí, měli by rodiče v první řadě zachovat klid a nadhled. Uvědomit si, že děti jsou ve výběru jídel spíše konzervativní, nemají rády nové věci a než přijdou novému jídlu na chuť, potřebují jej ochutnat až 10x! Nátlak, vyhrožování nebo dokonce fyzické násilí také nepomohou, spíše naopak – dítě má jídlo spojené s nepříjemnými prožitky a situace se ještě zhoršuje.

Základní podmínkou, pokud dítě odmítá jíst, je tedy TRPĚLIVOST. Rodiče by se dále měli vyhnout některým sice zažitým, ale taktéž chybným postupům. Není dobré:

  • nutit dítě sníst vše, co má na talíři
  • nabízet dítěti úplatky za to, že sní alespoň kousek (po čase by se situace mohla obrátit – „já to teda sním, ale ty mi dej…“)
  • nabízet náhradu, dítě si zaručeně vybere to, co mu chutná a jídelníček se časem ještě zúží
  • podávat dítěti drobnosti (bonbony, sušenky atp.) mezi jídly
  • používat přednášky na zdravotní („když to nebudeš jíst, budeš nemocný“) a sociální („co by za to daly děti v Africe“) témata
  • nezkoušet ani „za tatínka, za maminku“

Vhodné naopak je vzít děti na návštěvu do kolektivu nebo rodiny se stejně starými dětmi, které problémy s jídlem nemají a kde panují vhodné stravovací návyky, a zúčastnit se s nimi stolování.

Při vybíravosti pomáhají také jednoduché „fígle“ a drobné „lži“, například „to není ryba, ale losos“, „to není maso, ale sekaná“, atd.

Známým, byť o něco tvrdším postupem, je nechat dítě „vyhladovět“. Žádné zdravé dítě ale nebude o hladu dobrovolně a z vlastního přesvědčení, a tak by se rodiče neměli obávat, že právě jejich dítě takový den nepřežije. Postup je velice jednoduchý, vyžaduje ale od rodičů notnou dávku trpělivosti, asertivity a důslednosti:

  • k snídani dostane dítě to, co by normálně na snídani dostalo
  • dostane časový prostor – například 15-20 minut, po které si může s jídlem dělat takřka cokoli
  • pokud svou porci nedojí, rodiče mu jídlo seberou, avšak bez zbytečných komentářů a výčitek
  • nic dalšího v podobě sladkých drobností nedostane ani v případě intenzivního dožadování se
  • dalším jídlem bude až svačina, na kterou nedostane zbytek snídaně, ale to, co by běžně ke svačině dostalo
  • tak pokračuje celý den.

Pokud dítě skutečně nic nesní, bude několik dalších dní pokračovat tak, jak bylo zvyklé a po například 10 dnech přijde na řadu opět den s „přísnějším“ režimem.

Je ale velmi těžké naučit děti řadu potravin vůbec jíst, natož naučit je jíst je s chutí. I v raném věku mají ale děti právo na to, aby jim něco nechutnalo. Nechce-li dítě konkrétní potravinu jednou – nevadí, rozhodně se ale nevzdávejte a zkuste mu ji dát ještě několikrát. Jestliže však něco dítě odmítá systematicky, smiřte se s tím. Ani dospělí přece nejedí vše. Rodiče se ale často domnívají, že nezáleží na tom, co do sebe dítě dostane, hlavně že je to „něco“. Takže když drobeček odmítá polévku, je tu vždycky sušenka, bonbónek, čokoládka, které dodají potřebnou energii. Jak se pak má naučit, že má jíst (skoro) všechno a ještě u toho „pěkně“ stolovat. Pokud ratolest odmítá např. pouze přesnídávku a chce raději jogurt, nechce rohlík, ale preferuje chleba – dopřejte mu to. Pokud nechce vůbec nic, je možné, že prostě nemá hlad. Nevadí, ale na další jídlo si počká až do oběda – i hlad je přece individuální záležitost.