Pečivo a cereálie jako základ jídelníčku
Biologická hodnota naší stravy je dána zastoupením jednotlivých živin, vitaminů a minerálních látek. Významnou roli hraje využitelnost živin v závislosti na jejich zdroji. Energii z potravy získáváme zejména ze sacharidů - tedy z pečiva, cereálií, rýže, těstovin, brambor, zeleniny a ovoce atd., dále z tuků a v menší míře i z bílkovin.
Sacharidy, tuky a bílkoviny by měly být tělu dodávány v tzv. trojpoměru. Sacharidy pokrývají přibližně 55 % z celkového denního příjmu energie, tuky asi 30 % a zbývajících přibližně 15 % připadá na bílkoviny. Sacharidy, a tedy i obiloviny, tvoří odedávna základ jídelníčku, a to i jídelníčku dětského jako nezbytný a také nejrychlejší zdroj energie.
Obiloviny začali pěstovat už naši pravěcí předkové – to vedlo k výraznému zlepšení výživové situace. Ve středověku byly typickými obilovinami zejména žito a špalda, ale pěstovaly se i jiné (např. proso a ječmen). Chudší vrstvy obyvatel se živily nejčastěji kyselým černým chlebem a obilninovou kaší. V polovině osmnáctého století byla jejich strava obohacena novými plodinami, zejména bramborami.
Ač měl takový způsob stravování své nedostatky, zejména kvůli nedostatku některých nezbytných živin (například bílkovin), z hlediska příjmu sacharidů je v podstatě možné označit jej za optimální. Jen pro srovnání – současný průměrný člověk denně zkonzumuje přibližně 2 400 kcal (přibližně 9 000 kJ), z čehož je pouze asi 30 % kryto sacharidy. Obsah vlákniny ve stravě je pak pouze cca 20 g. Na úkor poklesu vlákniny v naší současné stravě výrazně roste podíl tzv. rafinovaných sacharidů, které pocházejí z nejrůznějších sladkostí, bílého pečiva apod. Naproti tomu měl například pravěký lovec ve stravě sacharidů 50-70 % a celých 40 g vlákniny, starověký zemědělec dokonce snědl sacharidů asi 60-75 % a dokonce 60-120 g vlákniny!
